3 módní prohřešky, pro které jsou Češi v obleku zbytečně pro smích

Vezu obchodního partnera, cizince, z pražského letiště.

Nedutá. Pozoruje volební billboardy, které jsou všude. Pak se osmělí:

– „Nějaké divadelní představení?“

– „Ne, to jsou politici.“

Užasle pozvedne obočí:

„A proč je všechny fotili večer?“

—

Na západě Čechům říkají „muži v černém“. Jiný než černý oblek podle nich neznáme. Někdo v jednom a tom samém šel k maturitě, promoci a na svatbu. A pak v něm ještě chodí do práce.

Nosit černou se od soudružských dob stalo národním zvykem. Chodíme tak, kdykoli jde „o něco vážného“. Když jsem, to už bylo v pravěku, poprvé přiletěl v černém saku do Ženevy, kondolovali mi a ptali se, kdo umřel.

Od té doby vím, že černý oblek se nosí pouze po šesté večer, dříve jedině na pohřeb. Ostatně vyšší manažeři, kteří většinou jsou v obraze ohledně stylu a módy, těm, kdo i přes den chodí neustále v černé, přezdívají „hrobníci“. U politiků mi to ani nevadí, k většině hrobařská černá opravdu patří… A fandím všem, kteří už od pohledu mají k byznysu blíž než k soudruhům.

—

Nejsem ten, kdo by se druhým smál. Ale občas, musím přiznat, se stydím. Při jednáních, v restauraci… Mlčím, abych druhé neranil. Ale potom mě trápí, že ti lidé, kteří jsou veskrze slušní, budou při mém mlčení dál dělat stylové přestupky, aniž by si jich vůbec byli vědomi. A tak jsem sepsal alespoň 3 nejkřiklavější prohřešky s pánskými obleky, které jsou ve vyspělém světě ostudou. Nejen teď. Ale už několik set let.

Správná barva

Kdo chodí v obleku pracovně, měl by mít dva až tři obleky, z nichž jen jeden je černý. Jako když den rozdělíme na třetiny a každé třetině dne věnujeme příznačnou barvu. Jeden může být světlý, třeba šedý, ale druhý by měl být určitě tmavě modrý. Tmavě modré se říká navy (podle námořníků), je elegantní, v příšeří vypadá dokonce jako černá, ale na světle je o odstín slabší než umrlčí černá a výborně se kombinuje.

Světlý oblek (hlavně světle šedý) je vždy rizikem. Ani ne kvůli umazání. Ale když ho kupujete v běžných konfekčních obchodech, které šijí naslepo, aniž znají budoucího zákazníka, oblek prostě nemůže sedět. Na světlých barvách obecně více vynikají nedokonalosti těla, respektive – budu diplomat – postava nevhodná do takového obleku. Jak není světlý oblek na míru, bývá to problém.

„Správný business oblek je prostě modrý,“ říká Jakub Lohniský, zcestovalý majitel salonu Le Premier, kde už dlouho šiju na míru. Teď je už jasné, proč byznysmena Babiše na žádném volebním billboardu nevidíme v černém saku.

Správné zapínání

Se saky někteří Češi vůbec zápasí. Nevědí, že mívají knoflíky navíc, které se prostě nezapínají. Má-li sako tři knoflíky nebo dokonce víc, zapnou „pořádně“ všechny. V byznysu se jim říká „all inclusive“ podle neomezeného stravování, tedy že „snědí všechno, co jim někdo nabídne“.

Schválně – má-li sako dva knoflíky, co byste udělali?

a) zapnu všechny

b) zapnu jen horní

c) zapnu jen dolní

d) nezapnu žádný

Mnozí Češi už okoukli, že se zapíná jen jeden, ale pak si lámou hlavu, který to je správně? Jakub Lohniský to váhajícím zákazníkům vysvětluje krásně: „Byl jednou jeden král, který rád jedl. Jedl moc tak dlouho, až byl tlustý a už si nedokázal zapnout spodní knoflík u saka a vestičky. Jelikož to byl král, poddaní ho nechtěli urazit, tak si svoje knoflíky rozepnuli také.“

Není to pohádka, ale historický fakt. Tím králem byl Eduard VII. a Británie, tehdy velmoc, tak nastavila konzervativní standard pro celý svět. Bylo to už v 19. století…

Dnes všichni, i designoví Italové, šijí jednořadá saka tak, že se nepočítá se zapnutím spodního knoflíku – až na případ, kdy knoflík máte jen jeden.

Jen košile s kravatou

Pokaždé, když si objednávám košile na míru (jde to sice přes SMS, protože moje míry v salonu mají, ale byla by to škoda nepolaskat se osobně s výběrem tvaru límce, manžet, barvou a materiálem knoflíků a nití, kontrastními detaily i monogramem, nemluvě o konkrétní barvě a látce, kterých je vždycky několik desítek až set), ladím ji s oblekem.

Když si vybírám kravatu, ladím ji také s oblekem. Nikdy ne primárně s košilí.

Košile s kravatou (bez saka) je totiž nejen módní faux pas, ale především hrubá neslušnost.

Sako se ve společnosti nikdy nesundavá bez dovolení. Udělat to je stejně šokující, jako když si dáma jen tak sundá blůzku nebo halenku a zůstane v podprsence. Sako si musíme představit jako byznys kůži, hlavní vrstvu oblečení. Košile je tedy pod sakem jen něco jako „spodní prádlo“.

Z toho vyplývá, že kravata se nosí pouze v obleku. Vidíte-li muže jen v košili s kravatou, představte si místo něj ženu v podprsence s kravatou kolem krku…

Jde-li dolů sako, musí jít dolů i kravata. Jinak, když se opravdu hlasitě nedovolíte, jste svlečeni do košile s kravatou, hlavně před západními partnery, za burana z Východu.

Proč si vlastně muži sundavají sako? Ačkoli rádi tvrdí, že jim jde o pohodlí, většinou jen zakrývají nekvalitní materiál. Jak je vedro, potí se v něm – protože je z umělin, zejména z polyesteru. Nebo jak si sednou, mačká se jim – protože je z levné látky.

V úspěšném byznysu se uznávají hlavně tři látky:

1) Kvalitní vlna. Má gramáž 245 až 280 g/m, a i když v takovém saku sedíte tři hodiny v autě, není to na něm vidět nijak zásadně.

2) Kašmír. Takové sako je nejen příjemné, ale i nemačkavé a ještě hřeje více než vlna. V zimě, pokud není moc krušná, může kašmírové sako plnohodnotně nahrazovat kabát.

3) Mohér. Nejpraktičtější business látka, vlna z angorské kozy. Je pevnější než ovčí vlna, nežmolkuje se a je odolnější proti opotřebení. V mohérovém saku ráno vyjedete autem, pospíte v letadle, odsedíte schůzku a večer pořád vypadá skvěle. Akorát na omak není mohér tak příjemný jako látky 1 a 2.

Pokud Vaše zaměstnání nevyžaduje pokaždé oblek (pak jsou dobré dva až tři, jak jsem psal), dobře vypadá chodit do práce „business casual“. Na základní šatník pak stačí:

3 kalhoty (modré, šedé a hnědé se dají točit doaleluja)

2 blejzry (sportovní saka)

10 košil

3 páry pořádných bot (v barvách černé, hnědé a tan, tedy zlatě opáleného těla).

Šaty dělají člověka – nikdy to nezapomeňte. První dojem je jen jeden. Můžete si jím vysloužit pozornost navíc, nebo také vůbec šanci nedostanete. Možná tomu budete říkat povrchnost nebo licoměrnost, ale způsob, jakým se o sebe staráme, o nás hlavně v byznysu hodně vypovídá. Jak by člověk, který neumí pečovat o sebe, chtěl pečovat o druhé? Náš styl je součástí našeho vystupování, stejně jako mluva, chování, noblesa. Být přesvědčivý znamená být připravený. Nejen obsahem svých slov, ale i projevem. A k němu styl patří především.

© Petr Casanova, foto: Le Premier

Zdroj:http://www.firstclass.cz/

Inspirace originálních outfitů a módní eshop www.sasoo.cz