Proč si všímám ženského prádla. O krásné vědě, které by měli rozumět i muži.
Toto je můj poslední článek. Protože mě za něj manželka uškrtí. Ale já si nemohu pomoci. Otevřeně přiznávám: Všímám si u žen přes siluetu šatů i prádla.
Teď ještě mohu být hrdina, a tak říkám: Nakonec, co je na tom neslušného? Prádlo přikrývá stejné partie jako dvoudílné plavky, v nichž se ženy nezdráhají ukázat. Navíc proč by existoval celý byznys prádýlek, když by design, přesnost a styl konkrétní jedné dámy měl obdivovat jen jeden muž, její partner?
Aby však nedošlo k mýlce. Neokukuji ženy jako takové. Co mě na dámské prádle nejvíce baví, je, jaká je to zajímavá věda.
(Upozorňuji, že následující řádky budou ryze laické, protože jsem laik.)
Když jsem před sedmi lety poprvé potkal svéráznou odbornici na spodní prádlo, podnikatelku Helenu Konarovskou, stud, kterým jsem byl opatřen, okamžitě zmizel. „Máte blbý spodky,“ šokovala mě. Jak může vidět přes mé černé společenské kalhoty? „No, pořád si taháte švy ze zadku,“ upozornila mě tehdy na něco, co jsem ani nevnímal.
Ano, takhle ona mluví.
„Šmankote, zase jedna z těch, kerý za celej den sněděj jednu jahodu!“ okomentovala před pár měsíci mou ženu, která si ke Konarovské na doporučení přišla koupit nový kousek…
Faktem je, že ta paní umí. Naučila se to. Musela. V dekoltu totiž madam Konarovskou příroda štědře obdařila. To ale není vždy příjemné. Když pak na sebe sháněla plavky, slýchala, že na „tohle“ nic nemají. Nabrečela se – než se naučila, že vhodně vybrané prádlo dokáže opak. Narovnat i zvýšit sebevědomí. A to nejen u žen po porodu, kojení, operaci. Nýbrž i u těch, které o sebejistotu přišly cizí vinou. „Matka, která nesnáší své tělo, logicky nenaučí svou dceru, aby se měla ráda. Nespokojení rodiče vychovávají zase nespokojené děti,“ říká Konarovská, která sama má tři. A je máma od rány.
Nicméně, když pominete její přímost, od oka ženě tipne nejen správnou velikost, ale i optimální barvu, střih a vzor. „Tohle zahoďte… Protože v tomhle se určitě těšíte celej den domů… až konečně shodíte šraňky… a oblíknete tričko s vnadama volně loženejma, že jo?“ ukazovala na Janino původní prádlo. „Princezno,“ poučovala ji dál, “o správný podprdě celej den ani nevíte. A správná je ta, když kostice lícuje s ramenním kloubem…“
Paní Konarovská mě před sedmi lety změnila. Například mě naučila krást v koši na špinavé prádlo. Abych měl podle čeho v Le Chaton kupovat dárky. Co mě udivilo, na podprsence nesledovala číslo velikosti. Zkoumala všechno ostatní. Třeba obnošenost. Z té vyvodila správnější velikost a veškeré nedostatky, které pro mě byly jako španělská vesnice… „Vidíte? Vytlačený košíček. Podívejte! Zapíná na špatný háček! Jejda…“ zkoušela vytahaná ramínka.
Já nic neviděl. Ona všechno. A viděla dokonce do budoucnosti. Předpověděla, co lepší prádlo dokáže. Jak může změnit dámskou postavu. Jak sebevědomí. Jak smýšlení o sobě. Předváděla mi, jak nevhodná podprsenka opticky deformuje dekolt, zatímco vhodná umí odvést pozornost kolemjdoucích z případně většího bříška nebo zadečku. Pamatuji si, jak ve svém obchodě souběžně radila klientce, která si přišla koupit prádlo na svádění. Když se jí ale majitelka zeptala, co tedy má její partner rád, hlesla: Nevím. „Hm. Takže já z Vás udělám vampa, ten Váš bude romantik a obě to projedeme na plné čáře. Nic Vám neprodám, domů a zjistit.“
Peskovala i mě, jak koupit PŘESNOU podprsenku. To jest ne malou, abych obdarovanou „nepodcenil“, ani velkou, abych ji samým komplexem „nerozbrečel“. „Musí být přesná, jinak v obou případech dostanete na držku.“ Po svém mi vysvětlila i takový detail, jakou roli hraje vzor, design. „To je, mládenče, jako boxerky s push-up efektem. Stačí vybrat chlapovi proužek a opticky jde všechno nahoru.“
„Zvednout!“ – přikázala po vojensky zákaznici, která si mezitím utekla do kabinky zkusit vlastnoručně vybrané prádlo. Dáma úlekem vzpažila ruce, jako by se vzdávala. „Takže, zlatíčko, Vy nemáte céčko, jak si myslíte, ale déčko! Hele, jak se Vám podprsenka vysmekla… Otočit!“ V kabince nastal pohyb. „No vidíte. Prsa máte čtyřky, ale záda menší. Musíte zapínat na jiný zobáček. Celý zadní díl musí být v pravém úhlu k lokti! Vysvlečte se z toho, udělám z Vás něco, to budete koukat. Samici!“
Od té doby chápu, jak pouhá móda může člověku změnit náladu, myšlení i život. A skládám poklony všem, které tuto vědu ovládají. Také rozumím tomu, proč při obchodních jednáních jsou nepsaným pravidlem uniformní kostýmky – jinak bychom my, muži, opravdu neudrželi své soustředění.
Už jsem pochopil i všechna 3D, 3 Důležité velikosti, které by nákupčí prádla měl sledovat. Protože tam se rodí nejčastější chyby při nošení podprsenek… Jaké to jsou?
1) Nejčastější chybou je příliš volný obvod. Taková podprsenka pochopitelně neudrží svůj obsah, vnady poklesají zbytečně nízko a navíc zadní díl vytahují jako kladkou nahoru po zádech. Povislé přednosti pak opticky vytékají z košíčků do stran. Problém je, že aby žena zjistila, jak volný má obvod, potřebuje asistenci. Tento druhý člověk uchopí zadní díl, odtáhne jej od lopatek, a když se od těla vzdálí dál než na 5 centimetrů, je potřeba volit menší obvod (ten je označen číslem). Nemá-li žena po ruce žádnou asistenci, nemusí se snažit dosáhnout si na záda sama, stačí ostře vzpažit. Z podprsenky, která nesedí, se ňadra snaží vysmeknout.
2) Když si žena vybere podprsenku se správným obvodem, většinou zjistí, že potřebuje větší košíček. Má totiž v poměru k zádům obvykle větší prsa, než si myslela. Na rozdíl od obvodu se tato velikost nečísluje, ale označuje písmeny (od A do K).
3) Finálně by žena měla zohlednit správnou velikost kostice. Ta podtrhuje celek. Výsledné prádlo pak nesmí odstávat ani se zahryzávat do kůže nebo hrudní kosti.
Protože jsem prádlový analfabet, vždycky jsem si myslel, že podprsenka je pouze na krásu. Zčásti je to pravda – správně zvolené prádlo drží přednosti výš než volná podprsenka, takže dáma vypadá přitažlivěji a mladistvěji. Jenže je to také zdravotní záležitost. Pokud váha nevisí jen na ramínkách, ale rozpouští se do celého obvodu pomůcky, ženy pak méně bolí záda.
Ano, je to věda. Já to říkal. Mnoho mužů mrmlalo, že to ženy mají snazší, když jsem vypočítával, jak se starat o košile, obleky a boty, a kolik košil, obleků a bot by gentleman, rád odívaný společensky, měl mít v šatníku a botníku. Jenže u žen to není jiné. Měly by mít alespoň tři typy podprsenek:
Jednu na všední den – ta musí přesně padnout a mít dostatečně široká ramínka i pevnou konstrukci, aby byla pohodlná, protože se nosí nejdéle.
Druhou sportovní – ta ženu nesmí škrtit, musí jí umožnit volně dýchat, a přitom tisknout vnady pevně k tělu, jinak si sportem přitěžuje.
A třetí pro svou speciální reprezentaci – buď do večírkové společnosti, nebo třeba jen na okamžik, je-li partner nepovrchní a místo povrchu ho zajímá to, co je o slupku níž.
Ano, pro někoho jsem možná neslušný. Ale mám rád krásu. A na krásné ženy je radost pohledět.
© Petr Casanova
Zdroj: http://www.firstclass.cz/
